Robotika v praxi: Od výzkumné kariéry k úspěšnému start-upu
Absolventka Fakulty strojní ČVUT v Praze a výzkumnice v týmu robotického vnímání na CIIRC ČVUT, držitelka prestižní ceny Wernera von Siemense 2020 v kategorii Průmysl 4.0, ale i zakladatelka start-upu RoboTwin, se kterým získává úspěchy napříč Evropou – to je Megi Mejdrechová.
Tato mladá žena po celou svou dosavadní kariéru pracuje na řešeních v oblasti pokročilé metody robotiky v kombinaci s počítačovým viděním, aby ulehčily práci lidem v obtížných nebo dokonce zdraví škodlivých podmínkách. V minulém roce se její působení a aktivity přesunuly z čistě výzkumné oblasti do oblasti inovací, aplikovaného výzkumu a průmyslu.
Podařilo se jí udělat krok, který je pro mnoho talentovaných mladých výzkumníků a výzkumnic často nepřekonatelný – svůj projekt RoboTwin, který začal diplomovou prací, překlopila do nadějného start-upu a pustila se do zavádění vlastních výsledků do praxe. Nebála se využít řadu příležitostí, které se jí na této cestě nabízejí. Zapojila se do mezinárodních akceleračních a start-upových soutěží, získala podporu v podobě mentoringových programů na osobní rozvoj i businessový start. Podala žádost o grant na projekt a uspěla. Za řadou z klíčových okamžiků stálo EIT Manufacturing, společenství spolufinancované Evropskou unií, které podporuje zavádění inovací do průmyslové výroby. Megi Mejdrechová využila mnohé nástroje, které EIT Manufacturing mladým inovátorům nabízí, ale o kterých možná takto v plném kontextu ani nevědí.
Jak vnímáte poslední rok, dva – byl Váš přerod z výzkumnice do podnikatelky plánovaný a postupný nebo se to všechno událo rychle a nečekaně?
Plánovaný určitě nebyl. Při studiích mě vlastně ani nenapadlo realizovat vlastní projekt. Všechno vyplynulo při dokončování mojí diplomové práce. Téma bylo zajímavé, hrozně mě to bavilo. Podařilo se mi vyvinout funkční prototyp řešení pro robotizaci malosériového průmyslového lakování. Netušila jsem ale, co s tím nápadem bude dál. Trochu jsem si myslela, že by se ho mohl ujmout někdo jiný, kdo by myšlence a prototypu pomohl dál na trh a do výroby. Nakonec mi došlo, že tím jediným, kdo to může a musí zkusit, jsem já sama. Nynější kolega Ladislav Dvořák mě přivedl k myšlence přihlásit se do soutěže EIT Jumpstarter, která je cílená na nápady v hodně raném stádiu. To odstartovalo všechno další. Finále soutěže jsme v naší kategorii Manufacturing vyhráli. Podmínkou pro to, abychom dostali finanční odměnu, bylo založení vlastní právní entity. Tak jsme do toho šli a založili stejnojmenný start-up – RoboTwin.
V čem RoboTwin spočívá?
S RoboTwinem jsme už od začátku reagovali na konkrétní průmyslovou potřebu: lakovna Metalkov přišla se zadáním, že potřebují výrobu robotizovat, protože mají problém se sháněním, náborem a zaškolováním lidí. Zjistili ale, že klasickou automatizací to v jejich provozu nejde. Hlavní překážkou je samotné programování robotů – tam jejich možnosti narážejí na limity. Aby se malé a střední firmě investice do robota vyplatila, musí být zapojen do výroby opravdu celého portfolia dílů. Těch má taková firma celou řadu a často se mění, protože dělají hlavně zakázkovou výrobu. Navíc technologie průmyslového lakování je složitá a je potřeba znát její principy. Univerzální nebo “klasický” programátor robotů není schopný naprogramovat roboty tak kvalitně, aby dokázaly velmi komplexní díly vyrábět.
S RoboTwin přistupujeme k automatizaci jinak. Klíčovým pro nás není robot, ale dělník, lakýrník, kterého nenahrazujeme robotem, ale kterého naopak integrujeme do procesu automatizace. Ten totiž robota učí. Zjednodušeně řečeno: Nahrávací zařízení se senzory sleduje pohyby ruky lakýrníka. Naše algoritmy data zpracují a automaticky vygenerují program, který se nahraje do robota. Ten je pak schopen předvedené úkony provádět také a vyrábět ostatní díly v sérii. Dělníci učí roboty, přenos jejich znalosti technologie a know-how je přitom zásadní. To se jinak při klasické automatizaci ztrácí. Navíc se nám daří robotizovat i hodně tvarově komplexní díly, tolik typické pro malosériovou výrobu. Proces je rychlý, snadný, efektivní, se zapojením dělníka.
Vaše cesta s EIT Manufacturing vedla přes skutečně řadu programů – od počátku v EIT Jumpstarter, přes vítězství ve ViennaUP až po úspěšný projekt v rámci Call for Proposals 2023. Jak byste tyto momenty přiblížila někomu, kdo stojí na začátku?
Jsme tak trochu dítě EIT Manufacturing v oblasti inovací. A to díky tomu, že naše inovace zapadá do jejich cílů a vizí. Za poslední dva roky jsme prošli řadou jejich akcí a programů, hlavně těmi mentoringovými. Získali jsme množství zkušeností a bavilo nás to. Postupně jsme si díky tomu budovali vlastní vizi, jak by náš produkt a ostatně i firma měly v budoucnu vypadat. V EIT Jumpstarteru jsme se seznámili s Jasminou Popovskou, která pracuje jako Investment Manager ve vídeňském CLC East, což je kolokační centrum a centrála EIT Manufacturing pro východní Evropu. Ona a její kolegové jsou business odborníci a konzultanti, kteří mají bohaté zkušenosti ze start-upového prostředí a s převodem nápadů a inovací do průmyslu. Propojují korporáty, start-upy a investory.
Co následovalo dál?
Po EIT Jumpstarteru jsme pokračovali přes startupový festival ViennaUP. Tam má EIT Manufacturing jeden svůj programový blok. Zúčastnili jsme se soutěže BoostUp pro východní Evropu. Náš nápad zaujal a díky tomu jsme získali další individuální mentoring. Ten byl zaměřený na sestavování a validování business plánu, jak náš produkt komercializovat. Také už víme, jak si připravit finanční prognózu do dalších let – Profit & Loss, jak plánovat Cash flow a tak dále.
Vy osobně jste se zapojila do RIS LEADERS pro Female Founders. Co to bylo?
Je to projekt, který podporuje ženy a holky v podnikání a v technice. V rámci toho jsem absolvovala mentoringový program pro ženy s konkrétními nápady na inovace pro průmysl. To bylo super a hodně jsem se naučila – třeba jak prezentovat projekt před porotou v soutěžích. Trénovaly jsme “pitching”, abychom uměli chytlavě a obsahově zajímavě říct to hlavní o naší inovaci třeba v pěti větách. Zkušenosti nám předávala přímo profesionální řečnice, prezentátorka. Program končil soutěží Best Woman Innovator, ve které jsem uspěla a získala i finanční odměnu, která nám hodně pomohla balancovat začátek podnikání.
Po programech EIT Manufacturing v zahraničí se pomyslně vracíme zpět do Prahy, kde jsme se dostali do akcelerátoru “Start it @ČSOB” – seznamujeme se s povahou podnikání v ČR a máme mentoring, který se víc zaměřuje na fungování na českém trhu.
Kdo přesně tvoří tým RoboTwin? Jste to jen Vy nebo máte další kolegy v týmu? A jaké jsou jejich role?
Jsme tři zakladatelé, potkali jsme se už během studií na Fakultě strojní ČVUT, konkrétně během semestru v zahraničí na NTU v Singapuru. Kromě zmíněného Ládi Dvořáka se k nám přidal David Polák. Dali jsme se dohromady právě při EIT Jumpstarteru. Měla jsem prvotní nápad, prototyp, produkt. Ale neměla jsem ten správný podnikatelský “drive”.
Je strašně důležité mít v týmu někoho s podnikatelskou intuicí. Potřebovala jsem se obklopit lidmi, kteří takové cítění mají a umí plánovat, mít komplexní pohled na věc. Taky je důležitá komunikace s průmyslem a schopnost testovat a integrovat nápady do výroby. Na to je z nás tří zaměřený právě David. Umí shánět partnery a nebojí se je oslovit. To nejdůležitější je, že jsme všichni na stejné vlně. Sdílíme odhodlání to někam dotáhnout, máme osobní motivaci a baví nás to.
Jak se od univerzitní práce až k inovačnímu projektu podpořenému EIT Manufacturing RoboTwin posunul?
Myslím, že náš projekt ukazuje, jak dobře můžou fungovat podpůrné programy pro zavádění inovací. Řešíme totiž nejen potřebu jednoho zákazníka, ale vyvíjíme řešení, které bude použitelné u mnoha dalších výrobců. Umožní to škálovatelnost programování robotů. Náš prvotní nápad se tak díky finanční dotaci dostane do další fáze realizovatelnosti a navíc ve větším měřítku. Není to řešení jen pro jednu firmu, ale bude dostupné i pro další výrobce. Sami bychom to takto nezvládli a jedna firma by to nezaplatila. Zapojení do programu EIT Manufacturing pomůže naší inovaci mít v průmyslu opravdový impact. Taky nám otevřelo dveře k řadě partnerů. To je hodně důležité, bez partnerů bychom náš záměr nerealizovali.
S kým dalším spolupracujete?
Podařilo se nám sestavit dobré konsorcium partnerů. Máme podporu CIIRC ČVUT, přístup ke skvělým lidem i vybavení. Máme podporu italského partnera Cefriel, který má hodně zkušeností s produktizací nápadů a pomáhá nám navrhnout finální design produktu tak, aby mohl být úspěšně uveden na trh. K tomu máme business mentoring, abychom zajistili, že projekt bude dál pokračovat a mít efekt pro další firmy. Ten nám poskytuje Industry Innovation Cluster ze Slovenska. V síti členů EIT Manufacturing jsou různé kompetence, my jsme tyto možnosti využili a sestavili si konsorcium podle svých představ. To doplňují i dva koncoví uživatelé RoboTwin řešení, v našem případě dvě české firmy – integrátor GALATEK a lakovna Dikrt, se kterými produkt konzultujeme a testujeme. Jsme rádi, že do toho s námi jejich manažeři šli, a to ve fázi, kdy vlastně teprve vyvíjíme finální produkt.
Jak vnímáte zkušenosti z výzkumného prostředí, ze kterého jste vzešla a tedy víte, co od spolupráce s výzkumnou organizací můžete očekávat?
Jsme technologická firma, děláme technologický produkt. Víme, že se můžeme snažit sebevíc a přesto se mohou objevit věci, které se nepovedou. Problém se může ukázat až časem, na začátku vývoje o něm nevíte. Aktuální stav techniky nás může zastavit či odklonit od původního plánu. I proto jsem moc vděčná za spolupráci s výzkumníky z CIIRC, kteří nám pomůžou takové výzvy řešit. Velmi benefitujeme z jejich technických zkušeností. Pomáhají nám s řízením robotů, senzorikou i vědeckou metodikou. Teď třeba testujeme senzory a rozhodujeme se, který ze senzorů podle našich kritérií bude ten vhodný. A v tom je tým profesora Hlaváče cenný, protože mají zkušenosti se systematickou vědeckou prací, která je potřebná při ověřování hypotéz.
Osobně doufám, že spolupráce má benefit i pro vědce, hlavně pro získání nového pohledu na jejich práci z úhlu výroby. Pro řadu institucí není aplikovaný projekt tolik běžný. Nezaměřujeme se na publikace, ale na skutečné vytváření produktu. Výzkumníci často řeší projekty z jiného konce, kdežto zde se zaměřujeme na to, co firmy potřebují a jak to nejlépe udělat s ohledem na průmyslovou aplikaci.
Máte na co navázat?
S profesorem Hlaváčem jsme spolupracovali už dříve. Když jsem končila magisterské studium na Fakultě strojní, hodně mě zajímalo strojové učení a chtěla jsem se tomu věnovat víc. Už jako studentka jsem pracovala právě na jeho oddělení. Díky tomu jsem se dostala k úlohám učení robotů pomocí machine learning a pokračovala ještě další rok po skončení studia. Pak jsem se na rok od výzkumu vzdálila do komerční sféry v oblasti vývoje SW. Obloukem jsem se vrátila zpátky a jsem moc ráda, že můžeme ve spolupráci s týmem CIIRC pokračovat.
Na co se s RoboTwin zaměříte letos? Co bude výsledkem projektu, na který jste pro tento rok od EIT Manufacturing dostali grant?
Do projektu EIT Manufacturing jsme vstupovali s prototypem. Naším cílem je posunout prototyp z úrovně technologické připravenosti 6 na 8. Jinými slovy to znamená, že z prototypu dostaneme produkt, který uvedeme na trh a dostane se do výroby a do provozů, kam ho cílíme. Obrazně naší inovaci chceme z vývojové laborky dostat do průmyslových lakoven. Paralelně s vývojem produktu zpracováváme i marketingovou a komercializační strategii. Vyvíjíme produkt i firmu jako takovou. Přesně to pasuje do plánů, které jsme před rokem, kdy jsme žádost o projekt do EIT Manufacturing podávali, měli a potřebovali realizovat.
Jaké máte další plány a co vnímáte jako největší nejbližší výzvu?
Momentální výzva, na kterou se těším, bude účast na European Robotics Forum. RoboTwin budeme prezentovat evropské robotické komunitě a zároveň zjistíme, kam se technika posouvá, protože chceme držet krok s vývojem. Jednoznačnou krátkodobou misí je pro nás dotáhnout produkt a dostat ho do lakoven, do průmyslu. To je náš cíl – robotizovat a automatizovat tam, kde je o to zájem, ale nebyly pro to podmínky z důvodu technické zralosti. Do vzdálenější budoucnosti plánujeme rozšířit naše zařízení z průmyslových lakoven i do dalších výrobních segmentů. Problematika programování a učení robotů je všudypřítomná a v menších výrobnách palčivá. Může se to týkat segmentů jako je lepení, svařování, a s tím spojená kontrola kvality. Plány pro další expanzi máme.
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů!
Autor: Eva Doležalová, CIIRC ČVUT